Z tohoto pohledu je rizikovým procesem každého ZEVO samotná manipulace s odpady, tedy jejich svoz a skladování na jednom místě před zpracováním. Jednou z povinných podmínek provozu spalovny odpadů je zabránění šíření zápachu udržováním trvalého podtlaku v zásobníku odpadů a odváděním odsávaného vzduchu do ohniště. Otázkou zůstává, jak kvalitně je toto vyprojektováno a provozováno, protože nevábné ovzduší, především v létě, je v okolí spaloven známé.
Zápach je kritickým problémem u bioplynových stanic (BPS) zpracovávajících odpady procesem anaerobního vyhnívání, při kterém extrémně zapáchající látky vznikají.
Z pohledu řešení problematiky zápachu různých typů výrob je současná legislativa prakticky nefunkční, na což doplácí cca 10 % obcí v ČR, které potřebují tento problém řešit.
V zákoně o ovzduší je sice zápach zařazen na stejnou úroveň jako jiné sledované znečišťující látky v ovzduší, ale tím to končí. Limity pro zápach vč. metod měření byly uvedeny ve vyhlášce 356/2002. Tato byla nahrazena vyhláškou č. 362/2006 Sb., kde ještě je uvedená metodika měření a definice překročení míry přípustného obtěžování zápachem. Tato vyhláška byla zrušena zákonem 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší. Nyní platí vyhláška 415/2012 Sb., která v příloze č. 17 pouze uvádí v praxi těžko využitelný a nedostatečně definovaný postup stanovení specifického limitu pro zdroje odvádějící látky obtěžující zápachem definovaným výduchem.
Orgány státní správy zpochybňují pachovou problematiku a stanovení emisních limitů, protože údajně nemají oporu v zákoně. Jedná se přitom o metody, které jsou akreditované a používané ve většině evropských států (např. ČSN EN13725).
MŽP ve svém vyjádření ke kritice tohoto stavu označuje dříve stanovené emisní limity pro pachové látky za „neobjektivní“ a přímo se staví za znečišťovatele s tím, že metodika stanovení zápachu je složitá a drahá a v některých případech bylo dodržení limitů „technicky a ekonomicky nedosažitelné“
Řešení pachové problematiky vidí MŽP spíše v prevenci, kde hraje zásadní roli především vhodné umístění zdroje v dostatečné vzdálenosti od obytné zástavby.
V roce 2016 vznikla petice koalice občanských sdružení a obcí s názvem Žádost o prosazení emisních limitů a metodiky řešení pachových látek do novely zákona o ochraně ovzduší 201/2012 Sb.; bohužel, zatím bez náznaků toto ze strany MŽP jakkoliv řešit.
Tento neutěšený stav je výsledkem dlouhotrvajících snah, kdy zejména MPO vytrvale usiluje o eliminování některých částí legislativy k ŽP tak, že umožňuje dílčím zájmovým skupinám znečišťovatelů, aby sestavily oficiální návrhy na změnu legislativy, která je samotné má regulovat.
Tvrzení, že stát v ochraně ovzduší selhává tedy není přehnané.