V posledních deseti letech došlo v byznysu s odpady v ČR k výrazným změnám podle pravidla vývoje „ode zdi ke zdi“. Přibližně do r. 2009 Ministerstvo ŽP zásadně nepodporovalo výstavbu spaloven komunálního odpadu (KO), zatímco v EU se spalovny již dříve budovaly jako (tehdy) podporovaný směr likvidace KO. Bylo to období, kdy si u nás držela pozici skládkařská lobby, které se tak dařilo udržet nízký poplatek za skládkování KO a tím i tento byznys ve svých rukou. Dnes je již situace jiná:
Ve vyspělých zemích EU se „poučili z chyb“ a varují před jejich opakováním u méně vyspělých členů EU. V rámci politiky snižování uhlíkové stopy a emisí CO2 zvyšuje EU tlak na předcházení vzniku odpadů a na jejich opětovné využití. Jiné využití, např. k výrobě energie, je připuštěno až jako předposlední stupeň hierarchie (před poslední možností – uložením na skládku) a není dnes ve vyspělých zemích preferováno. Naopak se již v některých státech ukazuje, že dříve vybudované kapacity spaloven se díky zvýšenému stupni třídění a recyklace odpadů stávají nadbytečnými.
Podle závazné směrnice EU 2018/851 se má postupně zvýšit materiálové využití KO až na 65 % v r. 2035, kdy bude povoleno skládkovat max. 10 % zbytkových odpadů, které nebude možno jinak využít, s tím, že smyslem nové legislativy nemá být přesun odpadů ze skládek do kapacit nových spaloven.
V České republice dnes vítězí idea či lobbing výrobců zařízení ZEVO a energetiků za „energetické využití odpadů“, jak je zřejmé z prosazených změn legislativy. Z návrhu nového zákona o odpadech vyplývá:
- Odsun ukončení skládkování využitelných odpadů na r. 2030 (dle EU možno až do 2035);
- postupný růst poplatku za ukládání směsného komunálního odpadu (SKO – zbytkový odpad po vytřídění materiálově využitelných složek, nebezpečných složek a biologicky rozložitelných odpadů) na skládky ze současných 500 korun až na 1850 korun v roce 2030;
- od 1. ledna 2030 zákaz ukládat odpady, jejichž výhřevnost v sušině je vyšší než 6,5 MJ/kg. Legislativa EU toto nepožaduje a podle posudku z ČVUT odpad s takto nízkou výhřevností (při běžném obsahu vlhkosti ca 30 %) není reálné energeticky využívat za podmínek předepsaných ZEVO;
- chybí návrh poplatku za spalování SKO, který doporučuje EK i OECD; chybí podpora skutečné recyklace.
Tato situace se samozřejmě nelíbí společnostem, které dnes provozují skládky a různé způsoby třídění odpadů, nebo recyklaci. Zaznívají hlasy o přípravě „druhé fotovoltaiky“ (zvýšení poplatků za skládkování na úroveň, kdy bude efektivní za tyto náklady vozit odpady do spaloven, příprava dotací pro podporu budování ZEVO, „legalizace“ spalování i takových odpadů, které samy prakticky nehoří…).
Podpora budování ZEVO vyplývá i z Plánu odpadového hospodářství ČR a z návazných POH kraje a města UH. Preference materiálového využití se v POH omezuje spíše na formální deklarace.
Vedle protichůdných náhledů dvou výše uvedených lobby zde máme názory ekologů, kteří se k budování ZEVO staví značně kriticky. Zpracování odpadů v ZEVO vidí jako maření práce a energie vložené do vytvoření materiálů obsažených v odpadu a označují spalování za nejdražší a nejméně účinný způsob výroby energie nebo nakládání s odpady, při kterém se vyprodukuje více skleníkových plynů (počítáno na jednotku získané energie), než při spalování uhlí.
Dále kritizují malou podporu zavádění známých recyklačních technologií a investice do spalování namísto do modernizace recyklačních závodů a poukazují na to, že kontrola emisí ze spaloven a nakládání s nebezpečnými zbytky po spalování je nedostatečná a nezaručuje tak omezení negativních dopadů na zdraví obyvatel a prostředí.
Stanoviska ekologů preferovat předcházení vzniku a materiálové využití odpadů mají logiku, ale jejich prosazení u nás bude ještě dlouho narážet na méně výkonnou ekonomiku, nedokonalou či nevhodně upravovanou legislativu i na v průměru nižší úroveň ekologického uvažování obyvatel.
Současná realita v ČR: Recyklace se nedostává na potřebnou úroveň, zájem o vytříděné složky KO stagnuje či upadá a po omezení importu vytříděných odpadů (např. Čína a další asijské země) se často značný podíl vytříděných složek stále skládkuje. K tomu přistupuje zdražování emisních povolenek pro spalování uhlí, tlak na snižování emisí z energetických zařízení a příprava dotačních programů pro výstavbu ZEVO.
Za tohoto stavu je zřejmé, že nějaké další jednotky typu ZEVO se v ČR prosadí – takže zřejmě nejde o to, zda stavět, ale jde o to, co a kde a v jaké míře.
Další informace např. zde:
https://arnika.org/hierarchie-nakladani-s-odpady
https://arnika.org/odpadova-politika-cr
https://www.katalogodpadu.cz/#top
https://www.euro.cz/archiv/pec-nam-spadla-1413213
https://www.euro.cz/blogy/jak-se-propalit-k-dalsi-mete-1413212
https://arnika.org/mapa-havarii-spaloven